Motocestování

Už dávno jsem zjistil, že ideální čas pro plánování letní dovolené je období vánoc. Ani o těch minulých jsem neudělal výjimku. Po zralé úvaze J se cílem naší motodovolené stala francouzská Korsika. S odstupem času můžu říct, že jsem zvolil dobře. Korsika nezklamala. Turistických cílů je tu tolik, že největším problémem bylo do předpokládaných deseti dnů pobytu na ostrově vtěsnat ty nejzajímavější. Ačkoli je Korsika rozlohou 3x menší než Morava, nabízí stovky kilometrů klikatých cest obklopených nádhernou přírodou s více než dvaceti dvoutisícovými vrcholy, nespočet kilometrů pobřeží s poloprázdnými plážemi a spoustu tras pro vyznavače pěší turistiky. V teple a klidu domova jsem sestavil přibližný itinerář. Do něj jsem ještě vměstnal průjezd alpským sedlem Stelvio, zastávku v Pise a na zpáteční cestě prohlídku Vatikánu a Benátek. Přišel 15. červen a s ním náš odjezd.

            Počasí prvního dne je ukázkové, teplota kousek nad 20°C, neprší. Celý den jedeme po dálnici, v podvečer se po necelých 650 km ubytováváme v kempu, asi 50 km za Villachem. Druhý den ráno vjíždíme do Itálie a hlavně do Alp. Počasí opět přeje, cesty luxusní a ty panoramata J. Projíždíme přes sedlo Giovo (2094 m) a pak najíždíme na serpentýny, po kterých se dostáváme až na samý vrchol - sedlo Stelvio (2758m). Cesta k vrcholu je překrásná, bezpočet vraceček projíždím pomalu, s maximální opatrností. Zbytky sněhu okolo cesty a hlavně na vrcholech hor dotváří jedinečnost a fotogeničnost Alp. Po krátké zastávce a nezbytném focení pokračujeme dál, teď už ale z kopce. Jedeme ještě asi hodinu, blíží se večer a je nejvyšší čas se poohlédnout po nějakém noclehu. Zkušenosti říkají, že ubytování není problém, ale tentokrát jsem se trošku přepočítal. Vytipovaný hotel se nám zdá drahý, B&B je plný, stmívá se... začíná pršet... nikde nic... další hotel je zavřený...teď už leje...je tma... pořád nic. Kemp je vzdušnou čarou asi 15 kilometrů, ale reálně asi 40, což je ve zdejších podmínkách a v dešti tak hodina cesty. Co teď? Nervy trošku na pochodu, v hotelu, který se nám zdál drahý je už obsazeno a pořád lehce prší. Já bych někde postavil stan, ale Iva nechce a tak se motáme dál. Najednou vidím nějakou cedulku na sloupu - Caravan Park. Jedeme uvedeným směrem a ejhle - oplocený areál - tak šup tam a už stavíme stan. Později u brány zjišťuji, že se tu nesmí stanovat a je tu i nějaký automat na placení, ale komu by to teď večer vadilo? Navíc sazba pro stan tu logicky není, tak co. Sice tu nejsou žádné sociálky, ale přece jsme trošku za plotem a asi 5 karavanů nám dělá "křoví". Po malé večeři a nulové hygieně jdeme spát. Ráno chceme brzy vypadnout tak ať není problém.

Trošku rychleji než obvykle balíme a jedeme dále na jih. Do Livorna, z kterého chceme zítra trajektem na Korsiku zbývá necelých 500 kilometrů, většinou po nekřesťansky drahých italských dálnicích (poplatek vychází cca 1€/10 km). Cestou navštěvujeme Pisu se známou šikmou věží a pak už hurá do přístavu v Livornu, kde kupujeme lístek na zítřejší trajekt. Komplet s motorkou za 66 €. Přespáváme v nedalekém kempu. Pro jistotu ještě měřím šířku branky, kterou budu muset ráno opustit kemp. Hlavní brána je do desíti zavřená a to je pro nás pozdě. Snad tam vejdeme.

 V šest hodin ráno stojím před brankou a zdá se, že je zle. Až po několikerém najetí to vychází na fous. Jen škrábanec na kufru dokazuje, kolik místa bylo. Před sedmou jsme v přístavu a v osm zvedáme kotvu. Následuje čtyřhodinová plavba, na které poznáváme skupinu českých nadšenců s šesti Citroeny 2CV - kačenami, kteří se vydali poznávat ostrov stejně jako my. V pravé poledne opouštíme trajekt a směřujeme na sever. Cílem je podél pobřeží objet Cap Corse - tzv. prst, čili severní výběžek ostrova. Nádherné počasí, pěkná cesta a malebné pobřeží. První den snad ani nemohl být hezčí. K večeru, asi po 100 km stavíme stan v kempu zálivu St. Florent na samém břehu moře. Pak večeře a pár fotek se zapadajícím sluníčkem.

 V noci byla bouřka jako hrom. Ráno se ale naštěstí vyjasnilo a je zase veselo. Jedeme na jihovýchod do vnitrozemského městečka Corte, které bylo v 18. století hlavním městem nezávislého korsického státu. 

Bylo to opevněné město, nad kterým dodnes ční pozůstatky pevnosti zvané Orlí hnízdo. Město nás vítá vydatným, naštěstí nedlouhotrvajícím deštěm. Máme dost času, tak vybíráme kemp. Ze tří bereme až ten poslední. V rychlosti stavíme stan a jdeme na prohlídku starého města. Za necelou hodinku už stojíme na nejvyšší věži pevnosti a kocháme se výhledem na město a okolí. Po chvíli oddechu sestupujeme dolů, v supermarketu doplňujeme proviant a jdeme brzo spát. Zítra nás čeká celodenní pěší turistika.

Dnes se na motorce moc nesvezeme. Jen asi 15 kilometrů údolím řeky Restonica, podle níž se mj. jmenuje i náš kemp a pak už do kraťasů a vzhůru do hor. Čeká nás výstup nádherným skalnatým údolím k jezeru Melo a budou-li síly stačit tak i k výše položenému jezeru Capitello. Výstup je docela náročný, připomíná turistiku ve Vysokých Tatrách. Asi po dvou a půl hodinách jsme u vytouženého jezera. Docela tu fouká, ale krásně svítí sluníčko a tak malá svačinka chutná dvojnásob. Odpočíváme a hlavně se rozhodujeme, jestli půjdeme dál.....a hlavně výš. Iva už toho má celkem dost, ale já bych přece jenom rád pokračoval. Chvíli zvažujeme možnosti, ale nakonec se rozhodujeme, že to zkusíme. Stoupáme opravdu pomalu a jenom krok za krokem se blížíme k vrcholu. Tady už turistů výrazně ubylo a pocit, že budeme patřit k těm, kteří dosáhli druhého jezera nám nedovoluje to vzdát. Po hodině dosahujeme jezera Capitello a šťastni pořizujeme vrcholové fotky. Dojídáme a dopíjíme vše co máme a vracíme se dolů. Po sedmihodinovém treku sedáme na motorku a vracíme se do kempu.

Zlatá motorka! Včera jsme si dali do těla a tak si dnes vychutnáme tradiční motorkářský den. Z motorky se vzdálíme maximálně 10 kroků a hlavně z jejího sedla budeme objevovat krásy Korsiky, popojíždět, fotit a užívat si krás, které ostrov nabízí. Chceme projet přes sedlo Bavella a pokračovat úplně na jih do přístavního města Bonifacio. A pokud zbude čas, tak pokračovat na severozápad do zálivu Valinco a tam si vybrat některý z přímořských kempů k několikadennímu lenošení. Průjezd pohořím přes průsmyk Bavella ve výšce 1218 metrů patří k nezapomenutelným. Okolní žulové útesy s nádhernými panoramaty vrcholů jsou krásným turistickým zážitkem.

Pak ještě kousek na jih a po chvílí jsme v Bonifaciu. Možná to bylo tím horkem, možná těšením se na vytoužené koupání v moři, ale toto město jsme tak trošku ošidili. Ač jsme věděli, že projížďka na lodi podél bílých útesů se nesmí vynechat, my to nějak zazdili. Pouze jsme si prošli přístav, dali si zmrzlinu a spěchali dál, hledat nějaký ten příjemný kemp. Nakonec jsme pro čtyřdenní odpočinek zvolili rozlehlý camp Lesplande s překrásným bazénem.

Cestovat je fajn ale taky je krásné se ráno probudit, vykouknout ze stanu, slyšet cikády, vědět že se nikam nejede a těšit se na pár poklidných dnů na téměř liduprázdné pláži. Popisovat tyto dny nemá smysl, protože každý ví, jak to je - chvíli u moře, chvíli u bazénu, ráno čerstvá bageta, večer pizza, trochu piva - no co vám budu povídat - bylo fajn.

 Po čtyřdenním odpočinku vyrážíme podél západního pobřeží okolo Ajaccia, dále pak soutěskou Spelunca, jednou z nejznámějších přírodních atrakcí ostrova. Jedná se o několik set metrů hlubokou soutěsku ve skalách z červené žuly s nezapomenutelnými výhledy, s občas trošku adrenalinovými průjezdy po okrajích cest. Pak dojíždíme do kempu u městečka Porto, které je dobrým výchozím místem pro pěší turistiku ke skalním útvarům Calanche, kam chceme zítra vyrazit. Navíc i s partou krajanů. Už doma jsme se totiž dozvěděli, že na Korsiku jede ve stejném termínu i naše kamarádka Lenka s přáteli, se kterou jsme kdysi navštívili Malajsii. No a bylo by určitě příjemné se potkat a třeba spolu někam vyrazit. Po pár

telefonátech jsme se shodli na termínu i místu, kde se potkáme. A společnou akcí mají být právě skály Calanche. Jelikož je do tmy daleko, jdeme si prohlédnout přístav a přilehlou oblázkovou pláž. Té vévodí janovská věž, která kdysi sloužila jako pozorovatelna při ochraně města před nájezdy nepřátel. Zapadající sluníčko, pláž a silueta věže se přímo podbízí ke zhotovení až kýčovitých fotek.

                Místo našeho setkání je z kempu necelých 10 kilometrů a tak jedeme úplně nalehko, jen s nezbytnou svačinkou a troškou slivovice na uvítání se s krajany. Po chvilce hledání se potkáváme a společně vyrážíme na nenáročnou túru. Pěšky toho člověk tolik neobejde, ale zase si místa vychutná o osahá úplně jinak. Navíc my i oni už něco na Korsice zažili a tak je o čem povídat. Chodíme, kecáme, fotíme a obdivujeme skalní útvary Calanche. Pozdě odpoledne se zase loučíme, přejeme si vzájemně pěkné další dny a ujíždíme každý svou cestou. My po lehkém obědě vyrážíme směrem k jezeru Calacuccia. Opět projíždíme soutěskou Spelunca a míříme stále dál a dál. Najednou zjišťujeme, že jsme v nejvyšším silničním sedle na Korsice - v průsmyku Col de Vergio ležící v nadmořské výšce 1 477 m. Vrchol nám poskytuje obdivuhodné výhledy na kaňon pod námi a na horské štíty objevující se snad na všech světových stranách. Dokonce odsud vidíme i jezero, ke kterému zbývá ještě asi 20 kilometrů. Moc nespěcháme, často zastavujeme a fotíme, protože....protože...to se prostě musí vidět. Už za soumraku se vracíme do kempu.

  Dnes opouštíme západní pobřeží a stáčíme se na východ, abychom v podvečer byli poblíž Bastie a mohli následující den přeplout na pevninu. Oceán mizí v dáli, ale jen na pár hodin. Pro průjezd  

vnitrozemím volíme menší a klikaté cestičky, které nabízejí poklidné svezení. Dodržujeme zaběhlý režim - okolo desáté kafe, okolo druhé odpoledne nějakou tu polívku (jako že oběd J ) a pořád dál. Odpoledne už vidíme pro změnu pobřeží východní a směřujeme k Bastii. Kousek pod ní zajíždíme do rozlehlého kempu San Damiano a v rychlosti stavíme stan abychom si naposledy naposledy užili korsického sluníčka.

Dnes vede naše cesta do přístavu, kde musíme zjistit přesný odjezd trajektu a koupit si lístky. Opět volíme společnost Corsica Feries ale nestačím se divit. Celková cena je tentokrát 99€, což je o polovinu dražší, než cesta sem. Poslední chvíle využíváme k nákupu drobných suvenýrů a ve 13.30 se nám Korsika začíná vzdalovat. V šest hodin opouštíme Livorno a snažíme se dostat co nejvíce na jih. Po sto kilometrech zajíždíme do kempu.

            Dnes už nás čeká italská metropole. Opět drahé italské dálnice a okolo oběda je Řím už na dosah. Pro jakési obavy z dopravního chaosu jsem si už doma vyhledal souřadnice městského kempu Roma, kam nás GPS spolehlivě vede. Okolo druhé jsme tam a jdeme na obhlídku města. No, daleko jsme nedošli. Akorát na druhou stranu cesty - do obchodu. Spoléhali jsme, že se dostaneme na metro a pak už to půjde, ale bylo to pro nás moc. Absolutní neznalost italštiny a absence mapy z nás dělá vesničany ve městě. Tak jsme se raději vrátili pro motorku, zadali souřadnice "Vatikán" a bylo po problému. Za 20 minut parkujeme na chodníku a po chvilce už stojíme na náměstí sv. Petra. Jenom takové malé nakouknutí, to nám pro dnešek stačí. Zítra budeme mít na památky Říma celý den.

            Po snídani sedáme na motorku a opět míříme do Vatikánu. Navštěvujeme baziliku sv. Petra, kde se přidáváme k rodině slováků, jejichž babička nám dělá perfektní průvodkyni. Její znalosti jsou obdivuhodné, navíc jsou všichni příjemní a tak se jich držíme jako klíště. Po obědě přejíždíme ke koloseu, a několik hodin obdivujeme antické památky. Pozdě odpoledne jsme v kempu, vyhřátá těla smáčíme v překrásném bazénu a po dvou pivech jdeme spát.

       Opouštíme Řím a směřujeme na sever. Ucpaná dálnice v protisměru ukazuje, že víkendový provoz v metropoli je daleko klidnější a že návštěva Říma ve všední den by nebyla tak pohodová. Posledním cílem, který nás čeká, jsou Benátky. Z Říma asi 550 km většinou po dálnici zvládáme asi do patnácti hodin. Opět v rychlosti postavit stan, šup do kraťasů a hurá do Benátek. Parkujeme na přeplněném parkovišti a vyrážíme do ulic. A zase špatně. Nemáme žádnou mapu ale statečně směřujeme na náměstí sv. Marka. Vychutnáváme atmosféru Benátek, jsme nadšeni, dáváme si něco na zub a fotíme co se dá. Chodíme sem a tam, chvílemi se motáme a nakonec ani nevíme, kde jsme. Pak se slunce pomalu ztrácí a my taky. V mírném zmatku se vracíme zpátky, ale moc se nedaří. Asi nejsme první, co tady bloudí. Po několika omylech jsme se samozřejmě vymotali, ale slavné náměstí budeme muset navštívit jindy. No, aspoň máme důvod se sem vrátit. Už za tmy se vracíme do kempu a u plechovky piva hodnotíme dovolenou.

 Poslední den je před námi něco přes 800 kilometrů a tak už v 8 vyjíždíme. Cesta je příjemná, ale již poněkolikáté nás před Vídní chytla parádní bouřka. Tak ještě neplánovaná hodinová zastávka na benzínce a pak už jedeme bez problémů až domů.

            A to hodnocení? Najeto téměř 4500 kilometrů, počasí skoro na jedničku, motorka i my v pořádku, tak co si přát víc?